Zpátky do 30-tých let

Jak jistě mnozí víte, udělali jsme si pěkný vandr, ve kterém jsme se vrátili trochu zpět v čase.

I když nakonec, nás bylo i přes příslib mnohých, jen šest. Členové osady STK ( Estéka ) se povalovali někde u moře, Krakonoš měl fůru práce, Jana makala a Kozina je bez ní bezradný, protože by mu neměl kdo ustlat a uvařit ( to je žert ) a někteří o vzdali, neboť předpověď počasí nám nebyla příznivá, a v jejich letech  už musí hýčkat svá bolavá těla.

Takže nakonec, se nás sešlo celkem šest. Máša ( T.O. GREDO ), Óčko, Jajda, Tamara, Vítek a moje maličkost. Sešli jsme se kolem 16té hodiny na nádraží. Pokud bych měl někoho vyzdvihnout, tak určitě Mášu. Čekala na nás a byla jako vystřižena ze starého filmu. Na nohách kedsky, na sobě staré tepláky, košily, na hlavě modrý baret, a na nose staré kostěné brýle. Přes rameno nudli uvázanou " na tuláka ", a v ní celtu s vojenskou dekou. Samozřejmě žracák a v něm lahvičku rumu, chleba a špek. Prostě byla úžasná. Jajda zase jako jediná žena šla ve starých šatech a jak říkala, inspirovala se v kreslených Rychlých šípech. My ostatní jsme měli kedsky, pumpky,košile, různé staré čepice, a já navíc pulover a kropenaté sako ( obojí mi bylo malé ).

Vyrazili jsme od nádraží do kopce, směr Čertovy hrady. Je to rezervace, kde kdysi, byla údajně jakási svatyně Keltů a snad i jejich obětiště ( nevím zda je to pravda ). Z Čertových hradů jsme se již z kopce pěkně kouleli k rybníku Zákluky. Tento rybník je tzv. nebeský a je obklopen lesy.. Má tedy minimální přítok a to se nám později, tak trochu nevyplatilo. Po příchodu jsme na místě postavli stany. Tedy tři jehlany z celt. Rozdělali jsme si ohýnek ( v přepadu rybníka,který byl suchý ). Bohužel, naše fledflašky byly suché stejně. Tak jsme se vydali hledat vodu do přítoku. A ten, byl suchý uplně stejně. Tak tradááá, na průzkum okolí. Nakonec jsme našli jakýsi čurůček vody , která byla barevně srovnatelná, s železným šrotem. Opatrně jsme ji nabírali a přelévali do kotlíku. Když jsme kotlík konečně zavěsili na třínošku nad oheň, rychle jsme do vody nasypali čaj, aby jsme vodu obarvili na jiný odstín. Poseděli jsme u ohýnku a zalezli do stanů. Noc byla teplá a spadlo během ní opravdu jen pár kapek. Bylo jich tak málo, že ráno byla celty úplně suché.  Měl jsem radost, že mně Kozina nebude budit svým mohutným chrápáním, ale omyl. Máša ho plně nahradila. Za ranního kuropění jsem se vzbudil a zatím co ostatní ještě spali,

vyrazil jsem pro další vodu, aby panstvo, až se proberou, měli čaj ke snídani. Později jsme posnídali a už se začli kolem rojit houbaři. Jeden z nich vysvětloval ( zřejmě vnoučatům ) " To jsou trampové, děti ". Potom jsme pomalu zaballi, uklidili po sobě a vyrazili zpět k domovu. Cesta vesele ubíhala, a tak jsme asi za dvě hodinky dorazili klidným pomalým tempem zpět do Dvora.

Co dodat. Ten kdo s námi nebyl, zaváhal. Bylo to fajn a doufám, že si podobný ( asi pro změnu z doby 60-tých let ) zopakujeme. Tak zatím ahoj a příště zase někde na cestě. Oskar