40tá léta

Tato doba trampingu moc nepřála ( no, vlastně která ano ? ). Nejříve, v první polovině okupace Německem a zřízení Protektorátu Čechy a Morava, pak chvíli svoboda a od roku 1948 tvrdý komunistický režim. Oba režimy, ať již nacistický tak komunistický, se pokoušeli tramping vymýtit. Je zajímavé, že oba ze stejného důvodu. Život trampů se jim zdál moc poamerikanizovaný a např. čtení Rodokapsů, bylo tehdy známkou, že čtenář tíhne k tomuto způsobu života.

Po celá 40tá léta, není zmínka o jediném trampské klubu či osadě, kromě T.C. Gredo. Přičítám to tomu, že celé okolí, mimo Bílou Třemešnou a směrem na Miletín a Hořice, spadalo do Sudet a bylo tedy německé.

V roce 1940 dolehne na Gredo smutná událost. 13.8 zde na osadě spáchal sebevraždu její předseda Jarda Hain. Údajně se o něj zajímalo Gestapo, kam dostal předvolání, někdo tvrdil, že toto předvolání se týkalo jiné věci, a to nástupu na nucené práce do Německa. Ať tomu bylo jakkoliv, byla to první obět okupace z řad osady. Po jeho smrti se stal předsedou klubu Olda Rigr. Klub, se stává stále více vodácký, a jeho členové také nosí šátky uvázané tzv. na piráta. Na osadě se díky členům bývalé osady "Zelená žába" stále více i sportuje.

Jejich oblíbenou hospodou byla hospoda  " U Erbenů " poblíž hráze přehrady. Hospodský Erben, který měl jednu nohu dřevěnou, a jak vzpomínal Lelíček,  měl oblíbenou průpovídku " Kluci, odepnu tu nohu, hodím ji do přehrady a vy mně pro ni poplavete" . Nejoblíbenější pití trampů, byla tzv. " Erbasonka", což byla výčepní lihovina s limonádou . Kluci ji srkali brčkem a prý v nich velmi rychle mizela.

V letech 1941 - 45 byl život na osadě utlumen. Někteří členové byli pozatýkáni a vězněni, někteří byli totálně nasazeni. Ale i tak, přes opětovné návštěvy, jak četnictva tak i gestapa sem trampové, i když v daleko menší míře, jezdili dál.

V létě 1945 se domů z věznic a totálního nasazení vracejí někteří dřívější osadníci. Bohužel, ne všichni se svobody dočkali. Mezi ně patří např. Bohumil Koníček, který byl při ústupu německé armády zastřelen německým důstojníkem v místech bývalé Mlékárny na Žižkově směrem na Zboží.  A tak život na osadě se v plné míře rozeběhl až v roce 1946. Na osadě se opět objevují Václav " Lelíček" Trpálek s Líbou Trybenekrovou ( jeho pozdější ženou ), Olda " Rančer" Vítek a s ním Mirek " Hlína " Pavelka.

Na staré Gredo se trampové nevrací a toto místo obsadili skauti. 

V roce 1948 se na nové Gredo vracejí také Jaroslav Krank a Jaroslav Antoš ( tehdy jim bylo kolem 34 let ), ale to už s rodinami. Krank se syny Jardou a Zdeňkem  a Antoš je synem Honzou. Ze všech tří se v 60tých letech stávají členové T.O. Gredo.

Někdy v letech 1948 - 50 nastupuje na osadu nová generace trampů. Mezi ně patří, Oskar Rousek,  Zdeněk Šubrt, Josef Richtera, a další. Osadu hojně navštěvuje, a s trampy kamarádí syn zdejšího mlynáře z, jak říkají trampové " Sejkoráku",  Zdeněk Šrámek. 

Ze staré party zde zůstávají ještě, Rančer, Hlína  a Karel Srb. Rančer spolu s Hlínou měli jako jediní loď ( nazvanou Krokodýl ), která měla kormidlo ovládané zadákem, přes lanka nožními pedály a tak nemuseli kormidlovat pádlem. To už ale neexistuje Gredo jako trampský klub, ale jezdí se prostě, a to jsou první zmínky o tomto názvu, na Nové Gredo.

Po roce 1948 nastává nové kolo neustálých návštěv a kontrol osady, a pokusů o vyhnání trampů z těchto míst, ale to už v režii komunistů a jejich SNB.